Dominik Landsman (*1985) vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně a následně pracoval jako realitní makléř. Krátce před narozením syna se rozhodl zůstat místo manželky na mateřské dovolené. Zážitky novopečeného otce a postřehy o zvládání krizových situací s dítětem začal publikovat jako blog – a jeho cynický humor, nadhled a trefné postřehy vedly k vydání dvou knížek, ze kterých se staly bestsellery: Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti (Ikar, 2014) a Deníček moderního fotra 2 – aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech (Ikar, 2015). Dominik Landsman aktuálně publikuje v časopisech i na internetu, píše pohádku a věnuje se rybaření. První díl Fotra vyšel ve slovenštině na podzim roku 2016 v nakladatelství Ikar v překladu Barbory Škovierové jako Denník moderného fotra.

Při té příležitosti položila Barbora Škovierová autorovi několik otázek.

Vydal Ikar, Bratislava 2016

Jaké byly nejzajímavější reakce čtenářů na vaše knihy?
Povětšinou někdo napíše, že se mu to líbí. Lidi moc nepíšou, že se jim to nelíbí. Ono je dost blbý psát někomu, že se mi jeho knížka nelíbí, takže si nedělám iluze, že se to líbí všem. Občas ještě dostanu nějakou radu, jak mám dítě správně vychovávat, protože to očividně nevím.

O čem je ta vznikající pohádka?
Je o klukovi, který s rodiči jede k moři. Tam potká kapitána Adorabla, který je lovec odměn v Sedmimoří. To je takový nový svět, kam se dá dostat jenom skrz skálu v laguně. Kapitán je zrovna na stopě Lapuťákovi, který je  Sedmimoří velmi cenný. Společně s chlapcem potom v Sedmimoří objíždí ostrovy a hledají Lapuťáka. Na každém ostrově to je jiné a je tam spousta legračních postav. Knížka by měla být plná vtipných příhod. Taková humorná fantasy pro děti i dospělé.

Kdo jsou vaši první čtenáři?
Většinou až redaktorka v nakladatelství. Teď tu pohádku dávám průběžně číst svojí ženě.

Jak a kdy píšete?
Píšu každý den. Je to moje práce. Dva dny v týdnu píšu různé články a zbytek týdne makám na knížce. Píšu od rána do tří. Tedy v době, kdy mám syna ve školce.

Co čtete?
Nic. Já fakt nečtu. Jsem buran. Jsem plivnutí do obličeje všem sečtělým spisovatelům.

Co vás motivuje při psaní?
Samotné psaní. Vymýšlet různé vtipné věci a hlavně to, že se to třeba bude někomu líbit.

Baví vás setkání s čtenáři?
Já jsem velmi stydlivý člověk. Na jednu stranu mi dělá radost, když mi někdo říká, že četl mojí knihu a že se mu líbila, ale na druhou stranu úplně nevím, jak na to reagovat.
Pak jsou tu různé besedy, které mě baví, protože tam je většinou víc lidí a já tak nepřijdu do kontaktu s každým jednotlivě. Jednotlivec mi nahání hrůzu. Dav mám rád.

Barbora Škovierová, 2017